11. 6. 2011

Dnes byl náš velký den. Konal se totiž 1. ročník soutěže O Pohár starosty SDH u nás ve Štětí. Bohužel jsme se zúčastnili jen my a SDH Předonín. Nejprve se závodilo ve štafetě 4 x 60 m. Následoval požární útok. Umístili jsme se na 2. místě v kategorii starší.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Fanda Tydrich

Honza Vanke

Tomáš Strouhal

Nikola Paďourová

22. 5. 2011

Po ranní rozcvičce jsme opět vyrazili směr Dušníky. Čekala nás už jen ta lehčí část - požární útok. Pro Magdu to bylo o dost náročnější. Nejprve psala test, poté ji čekal běh na 100 m s překážkami a dvojboj. V kategorii starší jsme se umístili na 6. místě a Magda se také umístila na 6. místě.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Honza Vanke

Tomáš Strouhal

21. 5. 2011

Už je to opět tady! 2. část hry Plamen v Dušníkách. Opět nás zde čekali nejrůznější disciplíny. Jako první přišel na řadu náš ,,oblíbený'' požární útok CTIF, ve kterém jsme opět nasbírali maximum trestných bodů. Následovala ještě štafeta 4 x 60 m, štafeta CTIF a štafeta požárních dvojic. Po návratu do Štětí nás čekalo spaní na hasičárně. Hráli jsme nejrůznější hry a večer koukali na film.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Honza Vanke

David Červinka

Martin Devera

Tomáš Strouhal

7. 5. 2011

Dnes jsme se zúčastnili soutěže v Předoníně. Bohužel se nám kvůli špatnému rozestavění nepovedla štafeta CTIF, která byla označena jako neplatný pokus. Aby se pozvedla nálada, tak nám Johana slíbila, že když se z průběžného 7. místa dostaneme na místo čtvrté a lepší, tak půjde domů pěšky. To nás nabudilo tak, že jsme se v požárním útoku vyznamenali tak, že jsme měli 3. nejlepší čas. Celkově jsme se umístili na 4. místě. Johanu jsme v tom nenechali samotnou, a kromě Jirky a Davida jsme s ní šli pěšky. Tomáš s Martinem se cestou přes les ukázali jako nenahraditelní prorážeči cesty. Když jsme byli v půlce štětského mostu, tak jsme uslyšeli sirénu. Tryskem jsme se vydali vpřed. Stihli jsme doběhnout tak, že jsme viděli ,,dobráky'', jak vyjíždí.

Byli zde:

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Honza Vanke

David Červinka

Vojta Čecho

Tomáš Strouhal

16. 4. 2011

V tento den se konala 1. část hry Plamen, závod požární všestrannosti, v Terezíně. Všichni jsme byli velmi nervózní, tak jsme si celou dobu před startem vše opakovali - hlavně uzle. Letos se nám docela vydařila střelba, ve které jsme vždy ztratili nejvíc bodů. Premiéru si zde zažila Magda, která poprvé běžela jako dorostenka. Ovšem i přes značnou nervozitu se umístila prozatímně na 1. místě. Hlídka kategorie starších se umístila na 5. místě.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

21. 10. 2010

Na dnešním kroužku jsme skládali zkoušky odbornosti a někteří z nás se u toho pěkně zapotili. Složeny byly tyto zkoušky:

Magdaléna Tydrichová - strojník

Tomáš Strouhal - strojník junior

Martin Jonák - preventista junior

Jan Vanke - kronikář

Václav Vévoda - preventista junior

15. 10. 2010

Díky tomu, že jsme byli na minulém kroužku mimořádně hodní, tak jsme se dnes sešli na hasičárně a vyrazili s dospělými na kondiční jízdu pragovkou. Poté, co jsme se projeli po okolních vesnicích, jsme dorazili do Stračí. Zde pro nás byl připraven ohníček, na kterém jsme si opekli špekáčky a poté ho sami uhasili.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Tomáš Németh

Vojta Čecho

Tomáš Slavík

9. 10. 2010

Stejně jako v loňském roce jsme se vydali do Řeže u Prahy, kde jsme na soutěži dospělých předváděli, jak vypadá požární útok v podání nás, mladých hasičů. Docela jsme si oddechli, že se nám podařilo zaběhnout dobrý čas a nemuseli jsme se za svůj výkon stydět.

Byli zde:

Michal Turek

Petr Kiesling

Tomáš Németh

Vašek Vévoda

Tomáš Strouhal

Martin Jonák

7. 10. 2010

Na dnešním kroužku složila Magda Tydrichová zkoušky odbornosti preventista junior. Zkoušku odbornosti strojník junior složil Fanda Tydrich. Ostatní si mezitím venku hráli s míčem.

25. 9. 2010

Dnes jsme se ráno sešli na hasičárně a vydali se na soutěž do Bechlína. Po první části, což byla štafeta 4x60 m, která se nám povedla lépe, než jsme čekali, jsme byli na 3. místě. Bohužel se nám nepovedl požární útok, tak jsme se umístili na 5. místě z 9 družstev.

Byli zde:

Nikol Slavíková

Vašek Vévoda

Martin Jonák

Jirka Kuběna

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Honza Vanke

David Červinka

20. 9. 2010

Dnes se u nás ve Štětí konal Evropský týden mobility. Odpoledne se Nové náměstí proměnilo v trh volnočasových aktivit. Každý kroužek nebo spolek ze Štětí zde měl svůj stánek, takže jsme nemohli chybět. Měli jsme zde vystavené fotografie z nejrůznějších soutěží a aktivit, diplomy a poháry. Celé odpoledne jsme předváděli požární útok nasucho, také jsme zájemce učili, jak se hadice motají, rozhazují a spojují.

Byli zde:

Jan Vanke

Martin Jonák

Tomáš Strouhal

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Vašek Vévoda

David Červinka

Zemský sjezd dolnorakouské mládeže 7. - 11. 7. 2010

První den jsme museli vyjet brzy ráno. Byli jsme rozděleni do tří aut. Do Rakouska jsme dorazili kolem 2. hodiny, ale další hodinu a půl jsme strávili hledáním městečka Langenlois, kde se sjezd konal. Když jsme dorazili, tak jsme všichni byli zavedeni k obrovskému stanu, který se na chvíli stal naším domovem. Hned po vybalení našich věcí jsme museli kolem našeho stanu postavit plot z nalezených klacků, protože je to tamní zvyk.

Když jsme se ve čtvrtek 8. 7. probrali a šli na snídani do ohromné mobilní jídelny, tak byl tábor ještě skoro prázdný. Zatímco my jsme si krátili dopoledne míčovými hrami, tak vedoucí museli zařídit naši registraci a sehnat pro nás ,,camrátka'' abychom mohli chodit do volnočasového centra a hlavně abychom dostali najíst. Odpoledne už se tábor zcela naplnil a to málem až k prasknutí. Není se čemu divit, protože zde bylo 5.000 lidí. Večer kluci zažili šok, protože se šli sprchovat a zjistili, že na rozdíl od děvčat nemají uzavřené vyhřívané sprchy s teplou vodou, ale jen místo zastřešené celtou se studenou vodou - naštěstí přežili.

Pátek byl pro nás den D, jelikož jsme šli v pravé poledne na start. Závodilo se v požárním útoku CTIF a ve štafetě CTIF, jelikož nás bylo málo, tak jsme si museli vypůjčit dva chlapce z Langenlois. Jelikož bylo stále kolem 40°C, tak jsme se po odpolední siestě vydali k potůčku, který tady tekl, a pomocí kamenů si vybudovali přírodní vířivku.

V sobotu jsme se zúčastnili pochodu přes Langenlois a museli jsme plnit různé úkoly. Vzhledem k horkému počasí jsme byli rádi, že tato túra skončila na přírodním koupališti u tamní řeky. Večer nás ještě čekal nástup a vyhodnocení. Nástup byl velmi zajímavý, neboť se v určitých tvarech pobíhalo sem a tam a při pohledu shora se tak vytvářely různé ornamenty. Umístili jsme se na 6. místě v kategorii cizinců. Naše vedoucí Johana Švehlová na večerní schůzi vedoucích získala metál na mezinárodní spolupráci.

V neděli před naším odjezdem jsme se šli rozloučit s dětmi z Langenlois a předali jsme jim sošku hasiče a každému jsme dali upomínkovou medaili, protože oni nic takového nemají. Oni nám na oplátku dali odznáčky a trička. Cesta domů nám utekla rychle, protože jsme ji celou prospali.

5. 6. 2010

Dnes se konala soutěž u nás ve Štětí, na které jsme museli pomáhat s přípravami. Na domácí půdě se nám velmi dařilo. Starší žáci se umístili na 1. místě, které oslavili v kádi. Mladší žáci utvořili dva týmy. Mladší ,,A'' se umístili na 3. místě a mladší ,,B'' na 2. místě.

Byli zde všichni =)

Hromadění se před nástupem

Srovnávání se před nástupem

Nástup

Příprava základny

Kdo maže, ten jede

Mladší A

Náš tiskový mluvčí

Mladší B

Rychle zapojit

A už frčej za hlasitého povzbuzování starších

Start starších

Základna - starší

Radost z vítězného času

Fronta na pohár =)

Radost z poháru

Gratulace Magdě za úžasný výkon v soutěži PO očima dětí

29. 5. 2010

Zúčastnili jsme se soutěže v Brozanech nad Ohří, kde jsme závodili pouze v disciplíně požární útok. Soutěžili jsme v obou kategoriích. Mladší se díky rozpojení hadic umístili na 8. místě. Starší žáci zase válčili s mašinou, která se rozhodla stávkovat, a tak skončili na 6. místě.

Byli zde:

MLADŠÍ

Tomáš Slavík

David Červinka

Petr Kiesling

Jirka Kuběna

Vojta Čecho

STARŠÍ

Nikol Slavíková

Tomáš Strouhal

Martin Jonák

Honza Vanke

Magda Tydrichová

Fanda Tydrich

Vašek Vévoda

Skuteční hrdinové

Toto je práce Magdy Tydrichové, se kterou se tak výborně umístila:

„Už je mi vážně dobře!“ prohlásil Petr rozhodným hlasem, ač se po nemoci cítil ještě značně zesláblý. Paní Okurková, Petrova maminka, se na něj tázavě zahleděla: „Ale Péťo, já se tě bojím nechat doma samotného. Máš za sebou těžkou nemoc a pár dní navíc…“ Najednou však nevěděla, jak pokračovat. Už měsíc nebyla v práci a každým dnem v ní uhasínal plamínek naděje, na jehož místo se valily záplavy otázek. Co když nedostane zaplaceno? Z čeho pak zaplatí nájem, vodu, elektřinu, kde vezme peníze na jídlo a z čeho budou žít? Co když přijde o zaměstnání? Jak se jen uživí ona, vdova se základním vzděláním a malým dítětem? Proč se tenkrát víc neučila? Pohladila Péťu po vlasech: „Však mi to nějak zvládneme, neboj, vše dobře dopadne.“ „Ale mami, opravdu je mi dobře a nemůžu se dívat, jak se trápíš. Nechci ti přidělávat starosti. Klidně běž, já to přeci zvládnu zůstat doma sám, je mi osm let!“ vykřikl Petr. Zabolelo ji u srdce. Možná se o něj zbytečně moc bojí, ale má na to přeci právo, nechce, aby se mu něco stalo, vždyť bez něj by byla úplně sama. Se svou rodinou nemá dobré vztahy a nestýká se s ní. Matku viděla naposledy před čtyřmi lety na pohřbu svého manžela a od té doby… Péťa je jejím jediným životem. A přece, možná ho opravdu trochu podceňuje, třeba by ho neměla tak chránit a víc mu důvěřovat…

Zvedla se z postele a naposledy se podívala na svého syna. V jeho očích svítilo pevné přesvědčení, ale v tváři se pod vrstvou statečnosti skrývaly přeci jen obavy, které však paní Okurková už neviděla.

Sotva se zabouchly dveře, Petr se zachvěl vzrušením. Je doma sám! Poprvé na takovou dlouhou dobu! Maminka mu tedy věří! Však on jí dokáže, že už není malé dítě, že se o sebe dokáže postarat… V tu chvíli se však na něco vzpomněl. Vyběhl z postele do předsíně. Byla temná, proto si rozsvítil. Maminka už tu nebyla. Vykoukl na chodbu (bydleli v sedmém patře panelového domu) a měl sto chutí zavolat, avšak chodba byla příliš tichá. Bosé nohy stály na studených dlaždicích a Petr se najednou cítil sám. Všichni sousedi odcházeli do zaměstnání a nejbližší člověk byl pan Vocásek – důchodce z pátého patra. Pan Vocásek byl zvláštní. S nikým se nikdy moc nebavil, nikdo ho neviděl veselého, ale téměř každý slyšel, jak nadává třeba i na sluníčko, protože svítí, a na hodiny, protože tikají. Petr ho vlastně ani moc neznal a netoužil se s ním setkat. Netoužil se teď setkat s nikým, proto zabouchl dveře bytu a rozhlédl se po předsíni, nyní tak krásné a světlé, tak bezpečné. Ani se mu nechtělo vracet do postele, zdálo se mu, že je najednou lehčí než holubí peříčko a volnější než mladý pták. Zdálo se mu, že je jako příroda, která se probrala ze zimního spánku – svěží, ač zesláblý život z něj sálal a ta chvíle mohla být nekonečná, kdyby ho nezmohla únava. Nakonec se tak rád zavrtal zpět do načechraných peřin a usnul. Netušil, že v předsíni zapomněl zhasnout, že na elektrickém obvodu dojde ke zkratu a že papíry na botníku a kabáty na věšáku se nachází v přímé blízkosti stařičkého, nevyhovujícího a po domácku vyrobeného elektrického obvodu…

▪▪▪

Pan Vocásek se díval na televizi. Patřil k té skupině lidí, kteří ztratili smysl života v okamžiku, kdy si mysleli, že ho nalezli. Celý den trávil u této bedny pohlcující čas a zapomněl již na všechny činnosti, kterými se obklopoval v době svého mládí. Dnešek byl pro něj zcela obyčejným dnem a on se rozhodl, že se bude držet svých starých dobrých zvyků, které si nenechá narušit ničím neobvyklým. Asi proto na zjištění, že cítí kouř, reagoval bezohledným: „No co, u mě to není, ať se každý stará sám o sebe.“

Naopak paní Havelková, důchodkyně ze třetího patra, milovala dobrodružství. Protože se nudila, hledala spoustu neobvyklých věcí, kterých by se mohla zúčastnit a pokud žádnou takovou činnost nenašla, alespoň si ji vymyslela a to tak důkladně, že této historce pak věřilo nejen celé město, ale i ona sama. Musela být vždy u všeho, a když jí náhodou něco uniklo, neváhala popustit uzdu své bujné fantazii. Proto je celkem zvláštní, že si na procházce se psem sice všimla hustého, černého dýmu, který se valil z bytu v sedmém patře, ale reagovala asi takto: „Bože, ono tam snad hoří? Ale hasiče už asi zavolali, radši se do ničeho nebudu míchat.“

A nejen pan Vocásek a paní Havelková zůstávali takto lhostejní, i několik dalších lidí prošlo kolem zcela bez povšimnutí, aniž by tušili, jak bezohledné je jejich jednání…

▪▪▪

Petr se probudil brzy. Ucítil cosi jako kouř, slyšel zvláštní zvuky a najednou pocítil nesmírný žár. Vyběhl z pokoje a s hrůzou zjistil, co se stalo. Plameny již stihly zaplavit celou předsíň, koupelnu a komoru. Oheň se teď šířil dvěma směry – první z nich byl směr do obývacího pokoje, na nějž navazoval kuchyňský kout. Než stihl Petr vydechnout, plameny již pohltily celé dveře tohoto pokoje a jiné se pomalu blížily k poslední místnosti bytu, totiž k té, v níž Petr před chvílí spal. Byl dokonale obklíčen, byl v pasti. Nemohl zavolat hasiče, neboť jediný telefon v bytě se nacházel v předsíni a bylo jasné, že shořel (Petr navíc netušil, že došlo ke zkratu na elektrickém vedení). Nemohl utéci dveřmi, neboť bylo nemožné se k nim dostat (zkoušel to ve svém šíleném zoufalství, avšak hustý dým ho tlačil zpět jako nějaká neviditelná ruka). Nezbylo mu než vrátit se do svého pokoje a čekat, až si ohnivá smrt přijde i pro něj.

Po chvíli plameny opravdu došly až ke dveřím. Petr se zatím pokoušel volat o pomoc, pak mu však začaly selhávat hlasivky. Kašlal stále častěji a vzduchu k dýchání bylo stále méně. Jeho poslední záchranou bylo okno. Přiběhl k němu a snažil se ho otevřít. Bylo staré a šlo to špatně, na pátý pokus se však okenice přeci jen rozletěly. Do místnosti vnikla nová vlna kyslíku a oheň se hrůzostrašně vzepjal. Byl najednou tak silný a velký jako vojsko, které se chystá k rozhodující bitvě. Petr se díval ven a snažil se nemyslet na nic. Naposledy se pokusil volat o pomoc, ale už to nešlo. Přemýšlel, zda vyskočit z okna. Bylo by to rychlé, ale až moc. Ještě chvíli musí vydržet, vždyť někdo ho určitě musel slyšet, někdo MUSEL zavolat hasiče.

A plameny se již ovíjely kolem okenních rámů, Petr však na nic nemyslel, viděl jen modré nebe nad sebou, to nekonečné nebe a pak…

… Hasiči opravdu přijeli. Někdo je zavolal a oni tu byli během pár minut. V tu chvíli již Petr v okně nestál.

▪▪▪

Paní Havelková rozčileně rozhazovala rukama mezi houfem lidí: „Já jsem to vždycky říkala, že je to nezodpovědná ženská, já jsem to věděla! Chudák dítě, já jsem ho znala, byl to takový chytrý chlapec, celý život měl před sebou, ach, to je ale nezodpovědná ženská. A ti hasiči také za nic nestojí, kde byli takovou dobu? Proč nepřijeli dřív? Bože, to je tragédie, taková nezodpovědná ženská! Dobře jí tak!“ Lidé dychtivě poslouchali a neuvědomovali si, že za Petrovu smrt nemohla ani paní Okurková, ani hasiči.

Městem se tedy dál šířily pomluvy a řeči, které špinily hlavně paní Okurkovou, ta už se ale o ničem takovém nikdy nedozvěděla.

Proč jsou lidé tak bezohlední? Proč všichni myslí jen na sebe a neuvědomují si, že do nouzové situace se může dostat každý? A proč někoho nenapadlo, že hasiči jsou skuteční hrdinové, ne nějaké nadpřirozené bytosti, které vidí každou jiskřičku v okruhu 100 kilometrů?