Zemský sjezd dolnorakouské mládeže 7. - 11. 7. 2010

První den jsme museli vyjet brzy ráno. Byli jsme rozděleni do tří aut. Do Rakouska jsme dorazili kolem 2. hodiny, ale další hodinu a půl jsme strávili hledáním městečka Langenlois, kde se sjezd konal. Když jsme dorazili, tak jsme všichni byli zavedeni k obrovskému stanu, který se na chvíli stal naším domovem. Hned po vybalení našich věcí jsme museli kolem našeho stanu postavit plot z nalezených klacků, protože je to tamní zvyk.

Když jsme se ve čtvrtek 8. 7. probrali a šli na snídani do ohromné mobilní jídelny, tak byl tábor ještě skoro prázdný. Zatímco my jsme si krátili dopoledne míčovými hrami, tak vedoucí museli zařídit naši registraci a sehnat pro nás ,,camrátka'' abychom mohli chodit do volnočasového centra a hlavně abychom dostali najíst. Odpoledne už se tábor zcela naplnil a to málem až k prasknutí. Není se čemu divit, protože zde bylo 5.000 lidí. Večer kluci zažili šok, protože se šli sprchovat a zjistili, že na rozdíl od děvčat nemají uzavřené vyhřívané sprchy s teplou vodou, ale jen místo zastřešené celtou se studenou vodou - naštěstí přežili.

Pátek byl pro nás den D, jelikož jsme šli v pravé poledne na start. Závodilo se v požárním útoku CTIF a ve štafetě CTIF, jelikož nás bylo málo, tak jsme si museli vypůjčit dva chlapce z Langenlois. Jelikož bylo stále kolem 40°C, tak jsme se po odpolední siestě vydali k potůčku, který tady tekl, a pomocí kamenů si vybudovali přírodní vířivku.

V sobotu jsme se zúčastnili pochodu přes Langenlois a museli jsme plnit různé úkoly. Vzhledem k horkému počasí jsme byli rádi, že tato túra skončila na přírodním koupališti u tamní řeky. Večer nás ještě čekal nástup a vyhodnocení. Nástup byl velmi zajímavý, neboť se v určitých tvarech pobíhalo sem a tam a při pohledu shora se tak vytvářely různé ornamenty. Umístili jsme se na 6. místě v kategorii cizinců. Naše vedoucí Johana Švehlová na večerní schůzi vedoucích získala metál na mezinárodní spolupráci.

V neděli před naším odjezdem jsme se šli rozloučit s dětmi z Langenlois a předali jsme jim sošku hasiče a každému jsme dali upomínkovou medaili, protože oni nic takového nemají. Oni nám na oplátku dali odznáčky a trička. Cesta domů nám utekla rychle, protože jsme ji celou prospali.